Běžně se setkáte s rozdělením na podélnou a příčnou klenbu. Ve skutečnosti si ale představte spíš jednu souvislou klenbu, která má nezaměnitelnou funkci.
Stará se o pružení – díky ní došlapujeme měkce a neubližujeme si s každým došlapem.
Nožní klenba je přirozená věc. Za její tvar a funkci zodpovídají tři složky: Kosti, svaly a mozek. Říkáte si: Cože, mozek? No ano. Kosti vytváří klenbu svým klínovitým tvarem. Svaly nastavují klenbu svým tahem. A právě o tahu svalů rozhoduje mozek.
Když mozek neví, že máte chodidla
Potíž je, že mozek dokáže ovládat jen to, o čem ví. Byl by ovládal i svaly chodidla, ale my lidé jsme ho to odnaučili. Od malička nosíme tvrdé, úzké boty, které neodpovídají tvaru našeho chodidla. Svaly na sešněrovaném chodidle ochabují a mozek časem dostane jasnou zprávu: „Tady nemá smysl se snažit.“ Vytvoří si tak nový pohybový program – nový způsob, jak chodit, stát, pohybovat se. Mozek dokáže svaly na nohou ovládat velmi precizně. Pokud mu to dovolíme.
A jak tedy vzniká „plochá noha“?
Jak uvádí zakladatel Ahinsa shoes, fyzioterapeut Lukáš Klimpera: „Lidé často přicházejí k fyzio-terapeutovi nebo ortopedovi s tím, že mají ploché nohy. V 70 % případů mají ale vbočené kotníky.“
Kyčle, kolena, kotníky i samotná chodidla by měly být v jedné linii. Jakmile se kotník „propadne“ směrem dovnitř, způsobí „propadnutí“ podélné klenby. Ve skutečnosti ale není potíž v samotné klenbě. Jakmile nastavíte kotník do správné polohy, klenba se obnoví.
Jak poznáte, že máte ve skutečnosti klenbu v pořádku? Srovnejte kotník – a klenba se obnoví.
Za toto zhroucení kotníku často mohou – chvíle napětí – ano, opět nevhodné boty. Pokud se obouváte do bot, které zmáčknou vaše prsty, ztrácíte oporu. Noha není stabilizovaná a pod hmotností těla se bortí v kotníku dovnitř. Výsledek se může promítnout do celého těla. Projeví se bolestmi kolen, kyčlí, zad, krční páteře nebo hlavy.
Příčnou klenbu tvoří prsty
A jak je to s příčnou klenbou? Tu přirozeně vytváří prstové klouby, kdykoliv se aktivují. Jen zkuste prsty na nohou roztáhnout a potom stáhnout v pěst. Vidíte? Klenba se tvoří.
Potíže s propadlou příčnou klenbou tedy opět často netkví v klenbě samotné. Pokud nohy od dětství svazujete do klasických bot, připravujete se o sílu prstů. Ty ochabují, nepracují. Jak by se tedy mohla vytvořit klenba?
Plochá noha není vždy špatně
Možná ale toto není váš případ. Chodíte zdravě ve zdravých botách, vaše kotníky jsou centrované s celou nohou a prsty se zapojují. Přesto vaše stopa na pláži vypadá jako ovál. Co teď? Plochý otisk nohy nemusí nutně znamenat, že je něco špatně. Zásadní je funkce klenby, ne její tvar.
Lukáš Klimpera uvádí příklad ze své praxe fyzioterapeuta: „Měl jsem pacienta, který měl při vyšetření na podoskopu zespodu plné plochonoží, ale při vyšetření shora byla noha krásně tvarována a klenba velmi pěkně nastavená a funkční. Pacient profesionálně chodil po slackline a jeho noha se natolik obalila svaly, že v místě, kde máme běžně klenutí, byla mohutná svalovina.“
Nejste si jistí, jestli jsou vaše chodidla v pořádku? Nebo vám způsobují potíže a bolesti? Zajděte si k fyzioterapeutovi, který vám s jistotou poví, kde je problém a jak ho řešit.
Nečekejte zázrak od vložek
Řada ortopedů stále řeší ploché nohy jednoduchým, ale nefunkčním řešením: Předepíše ortopedické vložky. Vy si je vložíte do bot a očekáváte zázrak. Ten ale nepřichází. Proč?
Protože nastavit klenbu pasivně nestačí. Jakmile boty zujete, slabá noha se opět zhroutí. Pro skutečně zdravé nastavení klenby ji potřebujete aktivovat a posílit. Co vám k tomu pomůže?
Pravidelné cvičení
Zdravá chůze ve správných botách
Nejzdravější cvičení na ploché nohy je chůze. Musíte ale obout správné zdravé boty.
Podle Lukáše Klimpery vám ortopedická vložka může pomoct, nesmíte ale spoléhat jen na ni: „Pokud opravdu cvičíte, stélka může být nápomocná, protože vás navede. Ale měla by být používána v botě, která umožní vaší noze plně fungovat.“
Dobré boty jsou ty, které vás osvobodí
A co jsou tedy ty správné boty? Ty, ve kterých můžete chodit stejně jako bosky. Musí mít tyto vlastnosti:
Jednoduše: Běžné tenisky to nejsou.A už vůbec ne lodičky nebo úzké polobotky. Jestli nosíte takové boty, nemusí vám pomoci ani denní cvičení. Když totiž cvičíte a potom obujete tyto boty, svou nohu „vypnete“. Mozek stále nevnímá potřebné svaly a neumí je nastavit.
Naučte svou nohu vnímat
Proto začněte na začátku. Choďte bosky po měkkém povrchu. Vnímejte svět pod sebou. Pořiďte si boty, které vás osvobodí, a především se soustřeďte na zdravou chůzi.
Možná ani vy – tak jako 70 % pacientů fyzioterapeutů – nemáte ploché nohy. Jen jste si za roky chůze v úzkých botách odvykli je správně zapojovat a aktivovat tak přirozenou klenbu.
Osvoboďte své nohy. Najděte své zdravé boty a objevte kouzlo přirozené chůze.
Od bolesti zad i výhřezu ploténky může pomoci Smíškovo cvičení
„V dnešní době má tak devadesát procent lidí problémy s oblastí bederní a krční páteře, často také trpí na výhřezy plotének. Vždycky je to potřeba zkonzultovat s lékařem a fyzioterapeutem,“ řekl Novinkám fyzioterapeut Martin Trávník z pražského Centra zdravých zad.
Podle něj je na vině zejména sedavý způsob života. Při častém sezení je vyvíjen zvýšený tlak na bederní páteř, kdy relaxují břišní svaly, zatímco se více napínají ty zádové. To může vést k poškození meziobratlových disků, které nemají dostatečnou regeneraci, a tedy až k vyhřezlé ploténce a bolestem zad.
Cvičí se pomocí speciálních gum.
Foto: Novinky
„Je několik možností, jak bolesti zad léčit. Ne vždy je to řešitelné, někdy to končí operací. Řekl bych ale, že v 90 procentech se to dá odcvičit,” dodal fyzioterapeut.
Smíškova metoda
V pražském centru, kde působí, se zaměřují na takzvanou Smíškovu metodu, označovanou také jako SM Systém či metoda Spirální stabilizace. Jedná se o cvičení pomocí gumy či elastických lan, které pomáhá posilovat a protahovat svaly v těle.
„Je to metoda, která, když to řeknu zjednodušeně, řeší korekci naší chůze a pohybu. V podstatě od šesti let, kdy nás posadí do lavice ve škole, tak sedíme. Začneme přetěžovat určitou část stabilizace těla, zkrátí se nám ohýbače kyčle, dojde k tomu, že se nám sklopí pánev dolů či se vyvalí břicho a prohneme se,“ vysvětlil Trávník.
Metodu cvičení pomocí elastických lan vyvinul lékař Richard Smíšek, který se problematikou regenerace páteře a léčbou páteřních poruch zabývá přes čtyřicet let. Pracuje přitom se dvěma typy stabilizace těla: vertikální a spirální, přičemž důležité je pracovat s druhou zmiňovanou.
Vždy je dobré bolesti zkonzultovat s odborníkem.
Foto: Novinky
„Vertikální stabilizace využívá svaly podél páteře, které jdou vepředu od hrudi a vzadu od týlu až k nohám. Využíváme ji, když sedíme či stojíme. Naše chůze by ale měla být stabilizovaná spirální stabilizací, která je nám vrozená. Cvičení je tak o tom, jak ji nastavit a aktivovat,” doplnil fyzioterapeut.
Jak Češi třídili a recyklovali odpady v roce 2019?
25.05.2020
Češi jsou prý národem cyklistů, kutilů, chatařů, a podle všeho jsme i národem třídičů odpadu. Dlouhodobě se podle statistik řadíme v třídění mezi evropskou špičku. Je to tak a jak je to možné? Jak jsme třídili a recyklovali odpady v předešlém roce? Nenechte si ujít nejnovější informace třeba o tom, kolik kontejnerů na odpady jsme měli k dispozici, nebo třeba kolik jakého odpadu jsme vytřídili.
V České republice funguje již přes 20 let systém třídění a recyklace obalových obalů, který u nás zajišťuje autorizovaná obalová společnost EKO-KOM. Ta každoročně předkládá hodnocení výsledků třídění a recyklace odpadů.
Laicky řečeno – prostřednictvím sdruženého plnění je ve spolupráci s obcemi a firmami zajištěn systém veřejně dostupných barevných kontejnerů, sběrných nádob v ulicích či u rodinných domů, nebo třeba pytlový sběr odpadu.
Díky tomuto systému je tak na 99 % území ČR dostupné třídění odpadu ze skla, plastů, kovů, papíru a nápojových kartonů.
Ve sběrných systémech obcí skončilo přes 693 000 tun, za rok tak došlo ke 4% nárůstu. Ke konci roku 2019 bylo v systému zapojeno 6 146 obcí a 21 197 firem.
Nejaktuálnější data hovoří o tom, že své odpady třídí v České republice 73 % z nás, jedná se tedy o ¾ obyvatel.
V roce 2019 došlo k navýšení množství tříděného odpadu – 51,3 kg vytřídil průměrně každý obyvatel ČR (v roce 2018 se jednalo o 49 kg).
Kontejnery a sběrné nádoby na odpad v ČR
V roce 2019 jsme měli k dispozici 473 359 nádob, meziročně došlo k navýšení jejich počtu o 60 000.
V průměru využívá 1 sběrné místo 118 obyvatel, pokud to porovnáme s ostatními evropskými státy, je to skvělý výsledek.
Ke kontejnerům jsme to měli průměrně jen 91 metrů, to je asi 133 kroků.
Třídění odpadů a jejich recyklace v roce 2019
A jak jsme na tom byli s tříděním jednotlivých druhů odpadu a mírou recyklace? Přehled je seřazen od nejvíce tříděného druhu odpadu – nejvíce jde českým domácnostem třídění papíru.
Nejvíce jsme vytřídili odpadu z papíru – průměrně každý z nás vytřídil 22 kg papírového odpadu, míra recyklace byla 88 %, jinými slovy 9 z 10 vyrobených tun odpadu z papíru bylo zpracováno a to buď na nový papír, nebo bylo dále jinak využito.
Díky třídění papíru jsme společně zachránili v roce 2019 v přepočtu 2 315 386 stromů před vykácením, které by bylo nezbytné pro výrobu nového papíru. Vytříděný papír lze opakovaně recyklovat 5 – 7 krát.
Na pomyslném 2. místě jsme nejvíce třídili plasty, průměrně každý z nás odložil do žlutého kontejneru15,1 kg odpadu z plastů, míra recyklace byla 79 %. U nápojových PET láhví byla míra recyklace v roce 2019 vyšší a pohybovala se v rozmezí 79–82 %.
3. příčku obsadil „skleněný odpad“ – průměrně 14 kg odpadu ze skla vytřídil každý obyvatel České republiky, míra recyklace byla 79 %.
Lepších výsledků jsme dosáhli i u třídění kovového odpadu – průměrně vytřídil každý z nás 13,9 kg, míra recyklace byla 57 %.
Odpady, které jsme v domácnostech a obcích vytřídili, jsou odvezeny na třídicí linky, kde jsou dotříděny na jednotlivé druhotné suroviny, které jsou tam také zpracovány tak, aby mohly být u dalších zpracovatelů recyklovány a sloužily k výrobě nových produktů, nebo ke zpracování na energetický zdroj apod.).
Díky společnému třídění a recyklaci odpadů jsme v roce 2019 zachránili 29 km2přírody, za 23 let už je to celkem 389 km2 .
Malé děti bývají často nemocné. Obvykle se tvrdí, že je to proto, aby získaly imunitu. Lékař Jan Hnízdil zabývající se celostní medicínou má ale jiný názor. Tvrdí, že děti bývají nemocné hlavně proto, že nejsou zdravé vztahy v rodině. Pokud vás to nenaštvalo, čtěte pozorně dál.
Takže viníkem nemocí našich dětí může být třeba naše nervozita, smutek nebo hádky?
Americký psycholog Howard Friedman zjistil, že se emoce přenášejí jako nákaza. Stačí, abyste pobývala dvě minuty v uzavřené místnosti s dominantním člověkem, který je depresivní, úzkostný, zlostný nebo negativistický, a jeho emoce ‚chytíte‘. Opačně to bohužel nefunguje. Příjemný, laskavý, ale méně dominantní člověk dominantního vzteklouna pozitivními emocemi nenakazí. V rodině bývá většinou matka ta vedoucí, dítě je podřízené. A pokud je vzteklá, podrážděná nebo vystresovaná, dítě to od ní chytí a začne stonat. Začíná to obvykle potížemi s imunitou nebo třeba bolestmi hlavy, mají toho totiž plnou hlavu. Maminka je nervózní, já ji mám rád, nevím, co s tím mám dělat… Dítě své problémy začne ztělesňovat. A nemusí se hned jednat o hádky mezi rodiči, stačí emoční napětí matky.
Takže dobrá nálada rovná se dobrá imunita?
Ano. A naopak. Jenže dnes lékaři nemají možnost vyzvídat, jestli nejsou v rodině nějaké problémy, hned začnou dítě léčit, třeba napíšou antibiotika, léky na podporu imunity. Jestliže ale dítě stůně dlouhodobě nebo opakovaně, je třeba pátrat po tom, co oslabuje jeho imunitu, co se děje doma, co trápí jeho duši. V takovém případě je třeba léčit nejen dítě, ale současně posílám na terapii rodiče.
Jsou ochotní takovou teorii přijmout?
Doba se mění, lidé začínají chápat souvislosti. V poslední době jich stále více chodí s prosbou: naše dítě je nemocné, podívejte se proč, neděláme něco špatně?
Kdy to vlastně začíná?
Neuropsycholožka Kathleen Taylor zjistila, že mozková centra odpovědná za odolnost vůči stresu se vyvíjejí už v nitroděložním období dítěte. Pokud je budoucí maminka v úzkosti, depresi, zkrátka duševní nepohodě, její stres se všemi možnými kanály, cévními, nervovými a hormonálními, přenáší na dítě. Narodí se pak člověk, který má sníženou odolnost vůči stresu. Je přecitlivělý, úzkostný, neklidný, hyperaktivní, trpí různými poruchami chování a koncentrace. Zároveň má sníženou imunitu, snadno onemocní, rodiče s ním začnou obíhat doktory a ti začnou pátrat po nějaké objektivní příčině potíží, předepisovat léky. Klíč k pochopení je přitom v životních podmínkách těhotné matky.
Platí přímá úměra, že čím větší stres, tím vážnější potíže?
Klasická medicína i pacienti jsou přesvědčeni, že rakovina je útok zvenčí. Mluví se o ní jako o terorismu, buňky napadají tělo odněkud ze zálohy, útočí a ničí. Ukazuje se ale, že tak to není. Lidské tělo totiž i za normálních podmínek čas od času vyprodukuje atypickou buňku. Pokud je imunitní systém v dobré kondici, izoluje ji a zlikviduje. Když je ale oslabený, buňka se začne množit, metastázovat, až člověka zahubí. Imunitní systém však neoslabuje jen stres, ale především životní prostředí. Nejde to svalit jen na rodiče: oni se hádají, a dítě má z toho leukémii, to opravdu ne. Rakovina je zrcadlo stavu a způsobu života naší společnosti. Jeden pacient mi před časem řekl, že rakovina je jako doporučený dopis s černým pruhem. Píše se tam: otrávil sis vzduch, teď ho dýcháš, otrávil sis vodu, teď ji piješ, jídlo máš plné jedů, otrávil sis mezilidské vztahy, teď v nich žiješ, tak už se proboha zastav, nebo tady končíš. Tahle nemoc nemá jen chemicko-medicínské řešení – i když si ho velmi vážím –, má především řešení ekologické a mravní.
Když se dítě narodí s takovou zátěží, má vůbec šanci se jí zbavit?
Každý přichází na svět s určitou dispozicí nebo indispozicí, jde o to, do jakých podmínek a rodinných vztahů se narodí. Jestli budou pozitivní a dítě bude vedeno k odolnosti, samostatnosti a bude mít dostatek lásky, může vrozený handicap překonat a být zdravé. Změnou myšlení a chování je totiž podle nejnovějších výzkumů možné změnit nejen mozkové funkce, ale i strukturu mozku. Když má dítě nervózní matku, která po jeho narození stále dokola řeší nějaké problémy, začne stonat.
Dnešní děti jsou samé kroužky, škola, sport, kultura… Jako bychom lásku měnili za společný program.
Děti studují prestižní školy, aby se dostaly na prestižnější gymnázia a nejprestižnější univerzity. A všichni jsou pak z toho nemocní. Nedávno ke mně přišla nádherná dvaadvacetiletá dívka, v bezvadné kondici, sportovkyně. Už dva roky trpí vleklými nevolnostmi, záchvaty zvracení, prodělala nespočet vyšetření, gastroskopii, odběry, ultrazvuk… Na nic se nepřišlo, dokonce byla hospitalizovaná, nic nepomohlo, jen když se vyzvrací, uleví se jí.
Jak to dopadlo?
Přišli jsme na to, že ji stresují rodinné vztahy, despotický otec a úzkostná matka, v dětství nedostala lásku. Ona sama ji proto teď neumí dát ani přijímat. Žije v obrovském emočním napětí, které uvolňuje zvracením. Jak praví přísloví „nedokáže to strávit“.
To je smutný případ.
Když se narodí člověk bez nohy, je na první pohled vidět, že nemůže chodit. Stejně tak se může narodit člověk s nevyvinutým charakterem a zůstane bezcitný, bez lásky. Ale není to vidět, jen cítit. Jiný příklad, sedmnáctiletá slečna má každých čtrnáct dní těžký epileptický záchvat, nepředcházel mu žádný úraz, vyšetření mozku nic neukázala. Má otce, který ji velmi miluje a vychovává k obrazu svému, je to bývalý špičkový sportovec, nyní úspěšný podnikatel. Ve všem je lepší než dcera, neustále sráží její sebevědomí. Dcera ho má doslova plnou hlavu. A jakmile přetlak dosáhne kritické hodnoty, uvolní se formou epileptického záchvatu. Dokonce i její matce organizuje život tak, že říká, že z něj má migrénu. Když ke mně dceru a manželku objednával, začal jsem tušit, kde je problém. V něm. Bývá to skoro pravidlo. Ten, kdo někoho objednává, bývá hlavní příčinou potíží objednávaného.
Když zjistíte, že jsou za vším rodiče, jak jim to řeknete, aby se neurazili?
Jde o to, aby se matka, už tak většinou vystresovaná, nezačala k tomu všemu ještě trýznit vinou, že dítě stůně z ní. Přesto je ale nutné, aby si to uvědomila. Poprosím ji, aby mě nechala s dítětem chvilku o samotě. Děti to mají v hlavě dokonale srovnané, jen zapíšu, co mi povědí. Třeba se zeptám, co by se u vás doma mělo stát, abys byl zdravý, a dítě řekne, chtěl bych, aby se naši nehádali, aby mě drželi za ruce, aby šli se mnou na výlet, povídali mi pohádky. Pak to dám přečíst mamince.
Takže to, že je dítě zdravé, znamená, že je spokojené a nic ho netrápí?
A o čem jiném by to svědčilo? Zdravá rodina rovná se zdravé dítě. Klidná, spokojená, uvolněná matka rovná se zdravé dítě. Vztah matka–dítě bývá mnohem silnější než vztah dítě–otec.
Mohou být někdy děti dominantnější než rodiče a taky je ovlivňovat?
Ano, může to fungovat i obráceně. Třeba já sám jsem zrovna v obtížné životní situaci. Nezvládal bych ji tak, jak zvládám, kdyby vedle mě nebyla má dcera Johanka. Je nesmírně pozitivní, citlivá, láskyplná, stejně jako má manželka. Přijdu domů, vezme mě do náručí, hladí mi hlavu, táto, to bude dobré… Přenáší na mě pozitivní emoce. Přitom sama si nedávno přivodila těžkou kožní infekci. Tak svědomitě se připravovala na přijímací zkoušky na výtvarnou školu, až z toho onemocněla. Emoce obrátila proti sobě. Říkali jsme, vždyť se nic nestane, když se nedostaneš, ale mohli jsme jen přihlížet. Vypovídá to o její povaze, veškerá naše láska, pochopení nestačily. A teď léčí ona mne. Mimochodem, na školu se dostala jako první. Takové děti uzdravují svět.
Desatero lékaře Jana Hnízdila
1. Nevěřte slepě lékařům. Naslouchejte signálům těla. Nemocí vám hlásí, že tímto způsobem už dál žít nemůžete.
2. Převezměte zodpovědnost za vlastní zdraví. Nespoléhejte na zázraky medicíny. Restart už se nemusí podařit.
3. Žádná instituce vám klidné stáří nezajistí. Pečujte o své rodiče. Vychovávejte děti k tomu, aby pečovaly o vás.
4. Nespoléhejte na peníze. Udržujte dobré vztahy rodiny a přátel. Mějte rádi nejen sebe.
5. Zkuste žít alespoň jeden den bez elektrospotřebičů. Pokud nastane kolaps, budete připravení.
6. Neposlouchejte projevy politiků. Šíří zdraví nebezpečné negativní emoce. Když se objeví na televizní obrazovce, přepněte na přírodovědecký program.
7. Chraňte životní prostředí jako sami sebe.
8. Práce, která přináší uspokojení vám a prospěch co největšímu počtu lidí, je nejzdravější.
9. Zdravá strava sama o sobě nestačí. Neméně důležité je, kdy, jak a s kým si jídlo vychutnáte. Občasný půst vám jen prospěje.
10. Sportujte pro radost. Nehoňte se. Stejně se nedohoníte.
Bůh: Franto, ty víš všechno o zahradách a přírodě, co se to děje tam dole? Co se to stalo pampeliškám, fialkám, sedmikráskám a těm dalším věcem, které jsem před věky vysázel? Měl jsem perfektní bezúdržbový zahradní plán. Ty rostliny rostly v jakékoliv půdě, vydržely sucho a hojně se samy množily. Nektar z dlouhotrvajících květů přitahoval motýly, včely a hejna zpěvných ptáků. Očekával jsem tedy, že už uvidím krásné zahrady plné barev a květů. Ale všechno co vidím jsou zelené fleky...
Sv.František: To někteří lidé, Pane. Začali říkat tvým květinám „plevel“, ze všech sil je hubí a nahrazují trávou.
Bůh: Trávou? Ale to je tak nudné! Není to barevné. Nepřitahuje to včely, motýly, ani ptáky, jenom ponravy a žížaly. Je to citlivé na teplotní změny. Chtějí tihle lidé opravdu aby tam rostla tráva?
Sv.František: Očividně, Pane. Podstupují při jejím pěstování velké utrpení. Začnou každé jaro hnojit a hubí všechny ostatní rostliny, které se v trávníku objeví.
Bůh: Jarní deště a teplé počasí pravděpodobně způsobuje, že tráva roste opravdu rychle. To musí být ti lidé velice štastní.
Sv.František: Vypadá to, že ne, Pane. Jakmile trochu povyroste, sekají jí někdy i dvakrát do týdne.
Bůh: Oni jí sekají? Suší jí jako seno?
Sv.František: Nikoliv, Pane. Většina z nich jí hrabe a dává do pytlů.
Bůh: Do pytlů? Proč? Je to cenné? Prodávají to?
Sv.František: Ne Pane, právě naopak. Platí za odvoz.
Bůh: Tak počkej chvilku: Oni to hnojí aby to rostlo, a když to roste, tak to sekají a platí za to, aby se toho zbavili?
Sv.František: Ano Pane.
Bůh: Tihle lidé musí cítit velkou úlevu v létě, když vypínáme déšť a zapínáme horko. To dozajista zpomalí růst trávy a ušetří jim to hodně práce.
Sv.František: Tomu nebudete věřit, Pane! Když tráva přestane růst tak rychle, vytáhnou hadice a platí ještě více peněz za zalévání, aby mohli pokračovat v sekání a odvážení.
Bůh: Děsnej nesmysl! Alespoň že si nechali ty stromy, které jsem vysadil. Stromům narostou na jaře listy pro krásu a letní stín. Na podzim opadají a vytvoří přirozenou pokrývku, aby zadržely vláhu v půdě a chránily tak stromy a keře. Navíc se rozloží na kompost aby obohatily půdu. Je to přirozený cyklus života.
Sv.František: Raději si sedněte, Pane. Místo toho je ti lidé hrabou na velké hromady a platí za jejich odvoz.
Bůh: To není možné!! A co dělají aby chránili kořeny stromů a keřů před mrazem, a aby udrželi půdu vlhkou a nespečenou?
Sv.František: Po tom co vyhodí listy kupují něco v igelitových pytlích, co se nazývá mulč. Přivážejí to domů a rozsypávají to na místo listů.
Bůh: A odkud tento mulč berou?
Sv.František: Oni kácí stromy a rozemelou je, aby tento mulč vyrobili.
Bůh: Dóóóst!!! Už na to raději nechci myslet. Svatá Kateřino, ty máš na starosti kulturu. Jaký film je na programu dnes večer?
Sv.Kateřina: „Blbý a blbější“ Pane. Je to opravdu hloupý film o ...
Bůh: To je OK, klidně to pusť. Myslím že jsem o tom už slyšel od Františka.
